FBS (FUP) / FBD

Charakteristika

Zobrazení pomocí funkčních bloků je grafický zápis programu (FBS - Funktionsbausteinsprache, FUP - Funktionsplan / FBD - Function Block Diagram) a zobrazení programu pro PLC, program je tvořen bloky s danými funkcemi a připomíná kresleni schémat s integrovanými obvody.

Logika zápisu toku signálu, zpracování programu, je zleva doprava, tedy na levé straně jsou vstupní signály, na straně pravé výstupní signály.

Příklad

Příklad pro názornost logické funkce představuje ovládání stykače motoru ze dvou míst 1 a 2, viz obrázek 1. Ovládací místo spínání stykače se volí pevnými propojkami (X1, 2) při instalaci (nebo je řešeno nezakresleným samostatným přepínačem). Ovládání stykače pracuje v režimu prioritního zapnutí (např. kouřový odtahový ventilátor).

Obrázek 1 Elektrické schéma.		Obrázek 2 Schéma připojení signálů k PLC.

Obrázek 2 představuje přiřazení potřebných vstupních a výstupních signálů k PLC. Propojky X1, 2 jsou jsou v programu nahrazeny autonomními příznaky M17.3 a M17.4.

Zobrazení

Zobrazení a zápis pomocí funkčních bloků je nadstavbou nad seznamem instrukcí, kdy blokové zobrazení přináší lepší přehlednost i u složitějších logických funkcí, kdy například eliminuje nutnost používání závorek (programátorské prostředí toto řeší automaticky).

Obrázek 3 Příklad zápisu programu pomocí funkčních bloků.		Obrázek 4 Příklad zápisu stejné logické funkce jako na obrázku 1, ale s použitím jiného zápisu logických funkcí.

Porovnat s AWL/STL nebo KOP/LAD.

Složitější logické funkce

Obrázek 5 Příklad programu se složitější konstrukcí logické funkce.

U složitějších logických funkcí je možno jednotlivé bloky skládat do zapojení stejně jako jednoduché logické funkce, viz obrázek 5.

Při této konstrukci vývojové prostředí pomocí závorek automaticky určuje, která část logického zapojení se má zpracovávat prioritně tak, aby konkrétní vnitřní signál mezi jednotlivými členy byl k dispozici při vyhodnocování stavu následujícího logického členu.

Složitost zapojení je omezena nejen grafickým prostředím, ve kterém se pracuje, ale i hloubkou vnoření závorek nutných pro zápis programu vyjádřeného jako seznam instrukcí.

Porovnat s AWL/STL nebo KOP/LAD.

EN / ENO

Některé bloky v grafickém zobrazení disponují signály EN (vstupní) a ENO (výstupní) pro řízení zpracování.

Obrázek 6 Použití signálů EN / ENO

EN - uvolnění

EN - uvolnění (enable) určuje, má-li se blok v programu zpracovat (Log.1) nebo má-li být při zpracování ignorován (Log.0). Je-li zřetězeno více bloků, viz obrázek 6, jsou v takovém případě ignorovány i následující bloky programu.

Vstupu EN je možno přiřadit libovolný binární signál nebo jej propojit s předchozím výstupním signálem ENO bloku.

Je-li konkrétní blok jako první (první vlevo) nemusí se signálu EN přiřazovat žádný binární signál a v takovém případě je blok zpracován vždy.

ENO - výstup stavu zpracování

ENO - výstup stavu zpracování (enable output) je funkcí AND vstupu EN a interním stavem zpracování bloku. Detekce a vyhodnocení interního stavu zpracování bloku je vhodná v případech matematických operací (přetečení rozsahu, dělení nulou, ...) konverzních funkcí a dalších, kdy výsledek operace nemusí být platný, proměnná výsledku obsahuje neplatnou informaci která není relevantní pro další zpracování.

Porovnat s AWL/STL nebo KOP/LAD.

Konverze

Konverze ze zobrazení funkčních bloků je vždy možný do prostého seznamu instrukcí a zpravidla (téměř vždy) i do grafického zobrazení KOP / LAD.