Zásobník jako definovaná paměťová oblast
Princip tohoto způsobu je takový, že podprogram pracuje s pevně danými odkazy na paměťová místa (vstupní
parametry), kam programátor před voláním podprogramu uloží potřebné vstupní proměnné. Podprogram zpracuje algoritmus řízení s těmito parametry a na pevně zvolené paměťová místa (výstupní
parametry) uloží výsledky zpracování.
Příklad:
|
|
|
|
|
|
|
// naplnění zásobníku podprogramu proměnnými |
|
|
L |
|
"proměnná 1" |
|
|
// načtení proměnné 1 |
|
|
T |
|
"parametr 1" |
|
|
// uložení proměnné 1 do zásobníku parametrů |
|
|
L |
|
"proměnná 2" |
|
|
// načtení proměnné 2 |
|
|
T |
|
"parametr 2" |
|
|
// uložení proměnné 2 do zásobníku parametrů |
|
|
|
|
... |
|
|
|
|
|
L |
|
"proměnná n" |
|
|
// načtení proměnné n |
|
|
T |
|
"parametr n" |
|
|
// uložení proměnné n do zásobníku parametrů |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
CALL |
|
"PODPROGRAM" |
|
|
// volání podprogramu se společným programovým algoritmem |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
// vydání výsledků ze zásobníku podprogramu |
|
|
L |
|
"parametr n+1" |
|
|
// načtení výsledku z parametru n+1 |
|
|
T |
|
"proměnná n+1" |
|
|
// uložení výsledku do proměnné n+1 |
|
|
L |
|
"parametr n+2" |
|
|
// načtení výsledku z parametru n+2 |
|
|
T |
|
"proměnná n+2" |
|
|
// uložení výsledku do proměnné n+2 |
|
|
|
|
... |
|
|
|
| Poznámka |
| Velikost zásobníku (počet položek) musí odpovídat počtu zpracovávaných proměnných (parametrů). Prakticky je možno pro výstupní parametry použít i oblast
vstupních parametrů zásobníku tehdy, není-li vstupní parametr pro další zpracování v podprogramu již potřebný. Z hlediska přehlednosti toto ale není příliš
vhodné. |
| Předávání parametrů na zásobníku je používáno i u jiných způsobů předávání parametrů, pouze jej uživatel "nevidí" a problém alokace ukládání/vydávání parametrů řeší systém interně. |
|
Zásobník jako akumulátory CPU
Uvedený zápis předání parametrů je evidentně méně přehledný a zdlouhavý, protože vyžaduje poměrně pracný programový zápis pro předávání parametrů.
O něco efektivnějším způsobem, pro malý počet parametrů, je předání parametrů pomocí akumulátorů CPU, což jsou interní registry, které CPU používá pro interní operace. Nevýhoda takového způsobu je v tom, že CPU obsahuje malý počet těchto akumulátorů, zpravidla 2 (minimální nutný počet pro činnost CPU), u výkonnějších CPU pak 4 akumulátory. V tomto případě se využívá primitivní vlastnosti CPU, že při každém načtení hodnoty, předchozí hodnoty přesouvá do akumulátorů s vyšším číslem. Obrácený postup posunu akumulátorů (vyprázdnění)
se provádí po provedení operace mezi akumulátory ACC 0 a ACC 1, přímá instrukce vyprázdnění nemusí být ale vždy instrukčně dostupná. Možným využitím je
výpočet bodu na přímce pomocí rovnice Y = K • X + Q.
Při použití tohoto způsobu je potřeba mít na paměti, že první uložená hodnota (parametr) je uložena v akumulátoru s nejvyšším číslem (podle počtu načtení)
a poslední načtená hodnota v akumulátoru ACC 0. Obsah libovolných akumulátorů nebývá možno dodatečně mezi sebou zaměňovat (pouze ACC 0 a ACC 1), proto musí být
hodnoty zadávány ve správném pořadí. Tomuto způsobu přípravy hodnot a následujícímu způsobu provedení operací se říká "polská logika" a využívala
ji například firma Hewlett Packard u řady stolních programovatelných kalkulátorů HP-41C/CV/CX.
Příklad pro CPU se 4 akumulátory: Výpočet podle rovnice Y = K • X + Q, vstupní hodnoty zadávány jako real, výstup real a integer. ACC 3 není potřebný.
|
|
|
|
|
|
|
// naplnění zásobníku podprogramu proměnnými |
|
|
|
|
|
|
|
// |
ACC 2 |
ACC 1 |
ACC 0 |
|
|
L |
|
"Q" |
|
|
// načtení proměnné Q (posunutí) |
? |
? |
Q |
|
|
L |
|
"K" |
|
|
// načtení proměnné K (směrnice) |
? |
Q |
K |
|
|
L |
|
"X" |
|
|
// načtení proměnné X (proměnná) |
Q |
K |
X |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
CALL |
|
CALCULATION |
|
|
// volání podprogramu se společným programovým algoritmem |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
// vydání výsledků ze zásobníku podprogramu |
|
|
T |
|
"Yi" |
|
|
// uložení výsledku do proměnné Y (Integer) |
Q |
Yr |
Yi |
|
|
TAK |
|
|
|
|
// záměna akumulátorů |
Q |
Yi |
Yr |
|
|
T |
|
"Yr" |
|
|
// uložení výsledku do proměnné Y (Real) |
Q |
Yi |
Yr |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
NAME: |
CALCULATION |
|
|
// podprogram výpočtu |
ACC 2 |
ACC 1 |
ACC 0 |
|
|
|
|
|
|
|
// stav akumulátorů ... |
Q |
K |
X |
|
|
*R |
|
|
|
|
// násobení |
Q |
Q |
K*X |
|
|
+R |
|
|
|
|
// součet |
Q |
Q |
Yr=K*X+Q |
|
|
ENT |
|
|
|
|
// zdvojení akumulátoru |
Q |
Yr |
Yr |
|
|
TRUNC |
|
|
|
|
// integer |
Q |
Yr |
Yi |
|
|
RET |
|
|
|
|
// návrat |
|
|
|
|
|
|
|
|
Vlastní podprogram, podle výše uvedených příkladů, pak nemá žádnou hlavičku, ve které by se parametry deklarovaly a obsahuje pouze prováděcí programový kód.
| Poznámka |
| Tato metoda předávání parametrů pomocí akumulátorů je velmi rychlá (nezatěžuje systém časovou náročností) ale je často opomíjena, respektive, využívají ji pouze zkušenější programátoři pro předání malého objemu parametrů mezi procesy. |
|
