PDP - plazmový displej
PDP (Plasma Display Panel) jako orincip úlazmové televize popal již v roce 1936 maďarský inženýr Kálmán Tihanyi. Praktická
konstrukce plazmového displeje byla realizována až v roce 1964 na University of Illinois, realizaci provedl Donald Bitzer, H. Gene
Slottow a postgraduální student Robert Willson pro počítačový systému. Plazmový displejový panel je z hlediska konstrukce použitelný
až od větších zobrazovacích ploch. Na místo principu použití barevné masky jako u barevných LCD displejů a podsvícení využívají ke
generování svitu plazmový výboj, pro každý pixel (monochromatické) nebo subpixel (barevné), v miniaturních skleněných baňkách s
vnitřní luminiscenční fosforovou vrstvou, která podle příměsi určuje barvu, a jsou plněny směsí vzácných plymů, neon a xenon s
příměsí rtuti. U monochromatických displejů jsou buňky přímo pixely zobrazovací plochy, u barevných panelů jsou jednotlivé buňky jako
subpixely uspořádaných do skupiny RGB jako jeden pixel.
Při přivedení potřebného napětí na elektrody buňky dojde k ionizaci plynu uvnitř buňky a vytvoří se plazmový výboj. Prakticky je
napětí na elektrodách udržováno pod zápalnou hranicí plynové směsi a v případě potřeby je zvýšeno nad tuto hranici. Po vzniku
plazmového výboje získají nabité částice v elektrickému poli kinetickou energii a dochází k jejich vzájemné kolizi. Při toku
elektronů se některé srazí s atomy plynu a dojde ke zvýšení energie atomu a k UV záření. Atomy směsi plynu jsou pak dostatečně
vybuzeny a začnou přecházet na vyšší energetickou hladinu (excitace) a uvolňovat UV forony, které dopadají na fosforovou vsrtvu.
Srážka UV fotonu a fosforem způsobí zvýšení energetické hladiny oběžné dráhy elektronu v molekule fosforu a pohybující se elektron
přejde ze stabilního do nestabilného stavu, přičemž se zbaví přebytečné energie ve formě fotonu na nižší úrovni, než je energie UV
záření. Fotony s nižší energetickou hodnotou vydávají převážně infračervené záření ale alespoň 40% záření spadá do viditelného
spektra. Každá plazmová buňka musí být ovládána samostatně a z poměru svitu a intenzity jednotlivých barev je složena výsledná,
zobrazovaná barva pixelu (analogicky podobné jako u LCD).
PDP je složen z několika vstev: horní krycí skleněná deska, dielektrikum, vertikální řídící elektrody, pixely (jedna baňka pro
monochromatické, tři baňky pro barevné), horizontální řídící elektrody, dielektrikum, spodní skleněná deska.
Výhody: vynikajícím poměrem kontrastu, široký pozorovací úhlel než LCD, zanedbatelné rozmazíní pohybu díky velmi vysoké
obnovovací frekvenci a rychlosti odezvy, rovnoměrná jas v celé ploše.
Nevýhody: riziko vyplálení statického obrazu, energetická náročnost, nad 2000 m nadmořské výšky se může vlivem tlakových
diferencí plněných buněk a okolního vzduchu vyskytnout bzučení, riziko rušení rádiových AM a blízkých frekvencí, vyšší hmotnost.
Řízení: pro maticové, grafické, provedení potřeba použití řadiče displeje a komunikaci s PLC po sériové lince nebo po síti.
|
|
Reference:
- Sturrock, Peter A. (1994). Plasma Physics: An Introduction to the Theory of Astrophysical, Geophysical & Laboratory Plasmas. Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-44810-9.
- Hazeltine, R.D.; Waelbroeck, F.L. (2004). The Framework of Plasma Physics. Westview Press. ISBN 978-0-7382-0047-7.
- Dendy, R. O. (1990). Plasma Dynamics. Oxford University Press. ISBN 978-0-19-852041-2.
- Weber, Larry F. (April 2006). "History of the plasma display panel". IEEE Transactions on Plasma Science. 34 (2): 268–278. Bibcode:2006ITPS...34..268W. doi:10.1109/TPS.2006.872440
- Myers, Robert L. (2002). Display interfaces: fundamentals and standards. John Wiley and Sons. pp. 69–71. ISBN 978-0-471-49946-6. Plasma displays are closely related to the simple neon lamp.
- Kalman Tihanyi's plasma television.
- Bitzer Wins Emmy Award for Plasma Screen Technology.
|
